Tak především odpudivá grafika, která naprosto sráží veškerý dojem ze hry, vám znechutí hned první minuty hraní. Prosťoučké, nehezké prostředí, jež se podobá rozmazaným fotkám a evokuje ve vás dojem, že se designéři pokusili poprvé vytvořit 3D lokace, vás odradí od dalšího hraní, a to ihned po nahrání první hidden object scény. A věřte, že vš se v dalším průběhu hry jen a jen zhoršuje. Neexistují tu prakticky žádné animace a hrdinové, jež jsou vykresleni v jednoduchém cartoonovém stylu, vypadají nesmírně nudně a nezajímavě.

Příběh, i přes svou primitivnost, je celkem neobvyklý a svěží. Jak už asi podle titulu hry tušíte, vše se točí kolem krádeže slavné Mony Lisy. Nepolapitelný superzloděj, který díky svému fantastickému vynálezu, Ohýbači času, jež vypadá jako laserová zbraň, dokáže cestovat časem, se nyní dopustil nehorázného vandalismu – ukradl toto nesmrtelné dílo Leonarda da Vinciho z muzea, rozložil ho na maličké kousky a ty roztrousil v různých časových dimenzích po celém světě. Vaším úkolem bude tyto útržky najít a sesbírat a k tomu účelu budete mít k ruce právě Ohýbač času, který podlý zloduch upustil a byl při honičce s agenty Interpolu nalezen, a také Časový dálkový vyhledávač, podivný to výtvor Technologického institutu Interpolu. Přes zajímavou myšlenku, se však hráč v příběhu setká s příliš velkou nahodilostí událostí, a tak celá story nevypadá moc přesvědčivě.

Vyprávění děje nemůžeme označit jinak než za absolutně průměrné. Události jsou tu hráči podány neskutečně pomalým tempem a nedostatkem je jednoznačně absence dialogů. Většina hidden object scén navíc spolu vůbec nesouvisí ani tématikou, ani umístěním. Výsledkem toho všeho je, že vše co budete ve hře vykonávat, je jen hledání nepotřebných předmětů ze seznamu, včetně nejrůznějších plechovek, mrtvých švábů, ptáků, mrkve a dalšího nedůležitého materiálu, který se navíc vůbec nedotýká vašeho úkolu. Hlavní questové položky, tedy kousky slavné malby, získáváte totiž automaticky poté, co sesbíráte všechny požadované předměty na seznamu. Stále jen zkrátka prohledáváte kupy harampádí a ve výsledku se nic neděje. Nedostanete se blíže k polapení zloděje, a je jedno, kolik kousků plátna jste již získali. Události hry se zkrátka nevyvíjí a neposunují se dopředu. Váš šéf vám pokaždé jen poděkuje za vaši snahu a pošle vás jinam, na další, ještě méně atraktivní lokaci, kde budete pátrat znovu po dalších nepoužitelných mrkvích. Dokážete si představit, jak vás mohou takové situace vytočit?                                                                                                        To ale pořád není z Time Chronicles: The Missing Mona Lisa to nejhorší. Ve hře se prostě stále jen prodíráte od jedné hidden object scény k další s tím, že si sem tam zahrajete nějakou naprosto primitivní mini hru. Většina lokací je neostrých, nepěkných a pořádně zaneřáděných. I když slovo zaneřáděných není tím správným výrazem. Scény totiž vypadají jako dětské pokoje, ve kterých jsou objekty nejrůznějších velikostí poházeny na sobě bez jakéhokoliv významu. V ředitelově kanceláři v Louveru najdete například u předních dveřích sedícího mrňavého tučňáka a v Egyptě se zase potkáte s gigantickou želvou stojící na hřbetě Velké sfingy. Některé objekty zase volně visí ve vzduchu, zatímco jiné jsou rozptýlené všude kolem. Setkali jsme se tu například s vysavačem, který byl umístěn mimo obrazovku a jediným způsobem, jakým jsme ho dokázali získat, bylo použitím nápovědy. Mimochodem v jedoduchém módu se nápověda obnovuje velice rychle, není tu žádná penalizace za náhodná kliknutí a časové limity jsou hodně velkorysé. Hraní v normálním módu je daleko obtížnější. Speciální pozornost si zaslouží seznamy hledaných předmětů. Tak například jste požádáni o to, abyste našli štětec, který se nakonec vyklube ve šroubovák, a to není zdaleka jediný případ. Předměty prostě často nevypadají, jak by vypadat měly. Myš na daném seznamu se například ukázala být myší počítačovou, i když v té samé lokaci se myš jako zvíře vyskytovala také. Snad tisíckrát jsme na ni klikali, než jsme zjistili, že se jedná o tu druhou, tedy počítačovou. Setkáte se také například se scénami nabitými čepicemi a botami, takže když dostanete za úkol jednu z nich najít, nevíte, na kterou máte kliknout dřív. Možná se vám může zdát výčet nedostatků této hry již nekonečný, přesto musíme přidat ještě pár dalších. Většina objektů je tak drobná nebo rozmazaná, že je jednoduše nedokážete odlišit od okolního prostředí. A nakonec se smiřte s tím, že každou scénu prolezete nejméně třikrát a přesto zjistíte, že předměty, které máte najít, jsou pořád ty samé!                                                                                                                                                            Ke všemu hra vůbec neobsahuje mluvené slovo, hudební doprovod je neskutečně nudný a zvukové efekty vás natolik vytáčí, že je po pár minutách hraní musíte rychle vypnout. Jediným pozitivním momentem v celé hře byla scéna, kdy se setkáte se svou šéfkou, jste požádáni, abyste se představili a kdy musíte při vytvoření svého profilu naťukat své jméno. Tento aspekt nám přišel docela kreativní, přesto v celé hře zůstal hodně osamocený.

Pokud tedy máte něco jiného na práci, než je hraní Time Chronicles: The Missing Mona Lisa, udělejte to! S každým komponentem této hry, od nedomyšleného příběhu a zastaralé grafiky, až po rozpačitou hratelnost, totiž narážíte jen na slabou kvalitu. Neztrácejte tedy čas, tato hra si ho nezaslouží! Snad nám Big Fish Games v budoucnu nabídnou něco mnohem lepšího…